Už před samotným vystoupením Patricia Janečková v rozhovoru řekla, že úvodní koncert dvacátého ročníku mezinárodního festivalu adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel Souznění bude výjimečný. A měla pravdu.

Ostatně když se na jednom místě a ve stejném čase setkají naprosto jedineční hudebníci, musí být výsledkem výhradně hudební pastva pro uši. A přesně tak to vypadalo ve zcela zaplněném kostele sv. Jana a Pavla ve Frýdku-Místku. V publiku přitom bylo možné spatřit jak žáky ze základních škol, tak třeba seniory. I to je poznatek, který můžeme Souznění připočíst k dobru – prolínaní generací.

O úvod se postaral komorní soubor Barocco sempre giovane, který byl založen v roce 2004 a specializuje se na interpretaci skladeb vrcholného baroka. Tito špičkoví muzikanti v čele s houslistkou Ivou Kramperovou navodili v kostele atmosféru rozjímání. Přítomní doslova jak přikovaní sledovali, jak poutavě jim soubor servíruje decentní i rychlejší pasáže skladby „Sinfonia Spirituosa D dur pro trubku, smyčce a basso continuo TWV 44:1“ od Georga Philippa Telemanna. A nepochybně i ten pomyslný špendlík by byl slyšet, jak byli všichni návštěvníci soustředění.

Jak se dalo očekávat, výrazně na sebe upozornila také noblesní sopranistka Patricia Janečková. Její hlas působil na přítomné jako magnet. V tomto případě se výstižnější slovo uvést nedá.
„Z dnešního adventního koncertu jsem nadšená, nádherná akustika kostela sv. Jana a Pavla, vynikající kolegové a orchestr Barocco sempre giovane. Velice si vážím toho, že jsem byla oslovena a moc se těším na další spolupráci,“ sdělila po svém vystoupení sympatická Patricia Janečková, kterou znamenitě podporoval také hráč na trubku Marek Zvolánek.
Symbióza mezi zpěvačkou a orchestrem evokovala plavbu na společné vlně s prvky určité procítěnosti i nezkrotnosti. A v tom hlavně spočívala krása jejich spolupráce.

Dále v programu zazněly skladby Johanna Sebastiana Bacha, Giuseppeho Torelliho, Georga Fridricha Händela, Antonia Vivaldiho nebo Arthura Vincenta Louriého.
A právě v té posledně uvedené s názvem „Concerto da camera pro housle a smyčcový orchestr“ excelovala houslistka Hana Kotková.
„Velmi jsem si vystoupení užívala. Hrála jsem skladbu, která se hraje málo a která možná i byla pro publikum těžká, aby ji pochopilo. Přesto si myslím, že stálo za to ji předvést a že přispěla k té krásné vánoční atmosféře,“ řekla absolventka ostravské konzervatoře.

Na první pohled to může vypadat, že když Hana Kotková hraje na housle, tak je pouze hladí. Nesměle, ale o to vášnivěji. Poklidně, ale nikoliv odpočinkově. Teskně a současně dramaticky. Každopádně její prezentace je mnohobarevná, přičemž je nutné vyzdvihnout, že její hudební příběhy jsou nadmíru silné. Vůbec tak nepřekvapilo, že její houslové kouzlení dokonce dokázalo roztočit i velký křišťálový lustr, který je jednou z dominant tohoto svatostánku. Zdánlivě nemožné, přesto se stalo.

Byl to zkrátka večer, na který se nezapomíná. Několikaminutové ovace pro všechny účinkující po zaznění posledního tónu jsou toho pádným důkazem. První den letošního Souznění začal velkolepě. Ti, co přišli, mají na co vzpomínat.

Záznam koncertu odvysílá Český rozhlas 3 stanice Vltava ve středu 26. prosince 2018 od 12 hodin.

Kola žánrové pestrosti, která je pro festival Souznění charakteristická, se naplno roztočila také v Kunčicích pod Ondřejníkem. Sál restaurace Huťařství patřil skupině Fleret se zpěvačkou Zuzanou Šulákovou a také cimbálové muzice Ondřejníček, jež se představila jako velmi sympatický předskokan.
„Myslím si, že to byla velmi vydařená akce s úžasnou atmosférou. Po dlouhé době jsme vyprodali sál a všichni byli spokojeni. Máme příjemnou předvánoční náladu,“ zhodnotila druhý den Souznění Michaela Šebelová, starostka Kunčic pod Ondřejníkem.

Mladá cimbálová muzika Ondřejníček vnesla mezi přítomné sváteční náladu díky valašským a kunčickým písním a také koledám. Kromě oblíbené „Pásli ovce Valaši“ zahrála méně známé koledy. Velice mile působil mix určitého respektu před plným hledištěm s dětskou radostí a roztomilostí.
„Hrálo se nám velmi dobře, bylo tady domácí publikum, které nás pěkně přijalo, i když jsem si všimla, že nepřišli pouze místní. Snažili jsme se zahrát a zazpívat nejlépe, jak jsme mohli, a myslím si, že se nám to povedlo. Pozitivní energie přešla z diváků i na nás, hrálo se nám super. Jsme rádi, že můžeme na Souznění vystoupit s písničkami, které máme rádi,“ uvedla po vystoupení Kateřina Niklová, vedoucí cimbálové muziky Ondřejníček.

Fleret následně potvrdil, že je kapelou, která umí za každé situace předvést prvotřídní výkon. I kdyby měla hrát pro jednoho člověka, sto lidí nebo tisícové davy. Jednoduše to umí.

Kapelník Zdeněk Hrachový se projevil jako zkušený frontman a znamenitý zpěvák i moderátor, hned od úvodu dokázal zapojit také publikum. Srdečný projev zpěvačky Zuzany Šulákové (téměř si nevšimnete, že na pódiu není její maminka Jarmila) umí pohladit oproti jisté bigbítové říznosti, jež je pro dvorní kapelu Valašského království typická.

Kromě songů, které se daly očekávat („Zafúkané“, „Kdyby byla Morava“, „Beskyde, Beskyde“, „Vizovice“ atd.), zařadil Fleret do programu dvě písně z repertoáru souboru Valašský vojvoda z Kozlovic. Přitom tu druhou „Tak sem sobě“ si dokonce na pódiu zazpíval se skupinou také Zdeněk Tofel, ředitel festivalu Souznění.

Fleret je jednou z mála kapel, která na mezinárodním festivalu adventních a vánočních zvyků, koled a řemesel vystupovala už podruhé. Byl to velmi rozmanitý více než dvouhodinový set, jehož součástí byla uvolněná nálada až skotačivost, s repertoárem od akustických balad až k rockové hutnosti. Výrazně se projevila houslová kreativita Stanislava Bartošíka podpořená skvělou kapelou s výborným zvukem Petra Frýdeckého. Došlo i na dojemnou chvilku, když Zuzana Šuláková posílala píseň do nebe pro svou maminku Jarmilu.

V závěru zazněla směs koled a vánočních písní, které dostaly slušivý country kabát. To už zpívali všichni návštěvníci, což bylo přirozeným vyvrcholením druhého festivalového dne.

„Bylo to skvělé, naprostá pohodička se svátečně vyzdobeným sálem, výborným zvukem, fantastickým publikem a vynikajícími pozornými pořadateli. Co více si přát. Takhle nějak si představuji Vánoce na Valašsku,“ rozplýval se po koncertě Zdeněk Hrachový.

Zkrátka nebyl to od Fleretu a Zuzany Šulákové jen profesionální výkon, což se bere tak nějak jako samozřejmost, ale i kupa dárků opentlených vřelostí a štědrostí. Což je bonus, který se počítá.