Dům čp. 20 (dnes Polská č. 5 - roh nám. Míru a Polské)
Byl označován za první šumperský "hotel", neboť již v roce 1598 zde tehdejší majitel Christopf Daniel vytvořil veškeré podmínky pro ubytování cizích hostů. Později dostal název hostinec "U slunce" a patřil k nejvýznamnějším podnikům v minulosti. V 1. polovině 17. století patřil Petru Nolbeckovi a poté jeho synu Johannovi. Petr Nolbeck obchodoval s přízí a v období třicetileté války byl patrně nejbohatším šumperským měšťanem. Mimo tohoto hostince mu patřil i dům Bulharská č. 6 (nedávno zbouraný). Nolbeckové drželi hostinec až do roku 1665. Majitelkou byla tehdy Lohannovca manželka Anna Susana, která zemřela 11. května 1665 a za místo posledního odpočinku si zvolila klášterní kostel, jehož byla štědrou dobrodinkou. S největší pravděpodobností jí patřila jednomístná hrobka na levé straně pod Vítězným obloukem, v níž byl v roce 1995 nalezen krásný dvouramenný tzv. caravacký kříž. Po smrti Anny Susany prodali dědicové hostinec Hansi Georgu Pangrazovi, někdejšímu prapornikovi císařské armády, který se svým plukem několikrát pobýval v Šumperku a po třicetileté válce se zde usadil. Do požáru města v roce 1669 měl mít hostinec podloubí, které se táhlo po celé severní frontě náměstí a patrně nejen tam. V roce 1669 (po požáru) získal dům Kašpar Sattler, jemuž patřil také protější rohový dům nám. Míru a ul. Starobranské. Sattlerovi potomci prodali dům městu, které ho pronajímalo rázným zájemcům. Město provedlo úpravu domu, nechalo ho natřít žlutou barvou (říkalo se mu pak "Žlutý dům") a po stranách vrat dalo osadit dřevěné sloupy provedené v městských barvách - modré a žluté. Přestavbou získal dům zdvojené barokní štíty, které byly bohužel ve 2. polovině 19. století odstraněny. Přestavba do dnešní podoby se uskutečnila v roce 1881. V roce 1882 se sem nakvartýrovali pruští vojáci. Hostinec a později i kavárna "U slunce " se v prvním poschodí udržely až do 20. století.